V jarním semestru roku 2026 se školami v Evropě a Severní Americe prohnal zajímavý fenomén: každou středu, na „Sportovní den“, si přes 65 % žáků základních škol obléklo své „dětské fotbalové dresy“ přímo do třídy, místo aby si je nacpali do tašek a převlékli se v šatně. Katalyzátorem tohoto trendu „fotbalový dres jako školní uniforma“ byla iniciativa „Středeční fotbalový den“, kterou zahájily velké kluby – týmy zveřejňovaly na sociálních sítích videa svých hvězd trénujících ve stejných dresech a povzbuzovaly děti, aby si „přinesly dres do školy a po škole šly rovnou na hřiště“ fotbalové dětské dresy.
Školy se zpočátku obávaly, že by to odvádělo pozornost od učení, ale následný výzkum zjistil, že děti nosící dresy spíše organizovaly spontánní fotbalové zápasy během přestávek, než aby se účastnily hrubého jednání, čímž snižovaly pravděpodobnost zranění. Jasné barvy a čísla na dresech zároveň usnadňují učitelům tělesné výchovy identifikaci jejich žáků během venkovních aktivit, což snižuje obtížnost jmenování a shromažďování. Ředitel základní školy v Barceloně s humorem poznamenal: „Dříve jsem musel ve středu odpoledne alespoň 20krát křičet ‚Přestaň běhat!‘. Teď všichni hrají organizovaně na malých hřištích a já stačí jen zapískat na píšťalku, abych mohl hráče vystřídat.“
„Soutěž v dresech“ se však stala pro některé rodiče problémem. V reakci na to několik značek společně uvedlo na trh „jednobarevný základní“ dětský fotbalový dres, z něhož byly odstraněny čísla hvězd a pásky na rukávu, a to za cenu pouhých 32 eur. Je také integrován do systému školních uniforem, což umožňuje rodičům objednávat si dres prostřednictvím svých škol s dodatečnou slevou. Tato „dekomercializovaná“ školní verze dresu uspokojuje dětskou potřebu pocitu „rituálu“ a zároveň se vyhýbá ekonomickému srovnávání mezi rodinami.